Zahrady v Moorlough Shore

1. Co nám ^Gdal, co nám ^Amivzal, čas jak ^Cpá^Gdí,
kolem ^Cnás jako ^D7vítr z ^Ghor,
přidal ^Gpár vzpomí^Aminek, odnes ^Cmlá^Gdí
ze ^Czahrad poblíž ^D7Mórlog ^GŠór.

Bylo ^Eminám sedm^Cnáct, slunce ^Hmihřálo,
jarní ^Csníh v zahra^Ddách začal ^Gtát, ^D7
GOn nechtěl ^Amimoc, nechtěl ^Cmá^Glo,
Jenom ^Cvíc, než smí ^D7dívka ^Gdát.

2. Povadal zlatý déšť, rok se krátil,
Z luk už k nám voněl bílý vřes,
Já však dál chtěla snít, že se vrátil,
Ten, co k mým nohám lásku snes.

Jenže sen je jen klam, co se snívá,
svět jde dál, má svůj pevný řád,
sen zůstal snem, jak to bývá
a je vším, co mne může hřát.

3. Co nám dal, co nám vzal, čas jak pádí,
kolem nás jako vítr z hor,
přidal pár vzpomínek, odnes mládí,
ze zahrad poblíž Mórlog Šor.

Jestli vás osloví první láska,
Veliká nebo jen na pár dní,
Ta svůdná, mámivá kráska,
může být láskou poslední.