Slavíci z Madridu

Dmi Ami E Ami
La-la-la ...

1. ^AmiNebe je modrý a ^E7zlatý, bílá sluneční ^Amizáře,
horko a sváteční ^E7šaty, vřava a zpocený ^Amitváře,
vím, co se bude ^E7dít, býk už se v ohradě ^Amivzpíná,
kdo chce, ten může ^E7jít, já si dám sklenici ^Amivína.^A

R: ^DmiŽízeň je veliká, ^Amiživot mi utíká,
^E7nechte mě příjemně ^Amisnít,
^Dmive stínu pod fíky, ^Amiposlouchat slavíky,
^E7zpívat si s nima a ^Amipít.

2. ^AmiŽeny jsou krásný a ^E7cudný, mnohá se ve mně ^Amizhlídla,
^Amioči jako dvě studny^E7, vlasy jak havraní ^Amikřídla,
^Amidobře vím, co znamená, ^E7pád do nástrah dívčího ^Amiklína,
^Aminěkdo má pletky ^E7rád, já si dám sklenici ^Amivína.

R: Žízeň je veliká...

3. ^AmiNebe je modrý a ^E7zlatý, ženy krásný a ^Amicudný,
^Amimantily, sváteční ^E7šaty, oči jako dvě ^Amistudny,
^Amizmoudřel jsem stranou od ^E7lidí, jsem jak ta zahrada ^Amistinná,
^Amikdo chce, ať mi závi^E7dí, já si dám sklenici ^Amivína.

R: Žízeň je veliká...

R: Žízeň je veliká...