Růže z Texasu

1. Jedu ^DVám večer ^D7stezkou dát ^Gkoňům v řece ^Dpít,
v tom potkám holku ^Hmihezkou, že ^Emijsem až z koně slít^A'.
Má ^Dkytku žlutejch ^D7květů, snad ^Grůží co já ^Dvím.
Znám plno hezkejch ^Hmiženskejch k světu,
ale ^Emitahle ^Ahraje ^Dprim.

R. Kdo si ^Gkazíš smysl pro krásu, ať s ^Dtou a ^F#minebo s ^Hmitou,
dej si ^Dříct, že kromě ^HmiTexasu, tyhle ^Emirůže nerost^A7ou.
Ať máš ^Dkolťák nízko u ^D7pasu, ať jsi ^Gtřeba ^Dzloděj stád,
tyhle žlutý růže z ^F#miTexasu budeš^G pořád ^Amít už ^Drád.

2. Řekla, že tu žije v ranči jen sama s tátou svým
a hrozně ráda tančí, a teď zrovna nemá s kým.
Tak já se klidně nabíd', že půjdu s ní a rád
a že se dám i zabít, když si to bude přát.

R.

3. Hned si dala se mnou rande a přišla přesně v půl
a dole teklo Rio Grande a po něm Měsíc plul.
Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh'
přát, ona byla milá, štíhlá, rovná, zkrátka akorát.

R.

4. Od těch dob svý stádo koní sem vodím k řece pít
a žiju jenom pro ni a chtěl bych si ji vzít.
Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou,
tak pořád v duchu hladím, tu růži voňavou.

R.