Řeka hučí

^GŘeka ^Chu^Gčí ^D7v klínu rozervaných ^Gskal,
vítr ^Csku^Gčí, ^Ajak by se všemu jen ^D7smál,
^Amipeřej ^D7kánoí ^Gzmítá,
^Emiv dívce ^Adlouho již ^D7skrytá
^Gmizí ^Ctí^Gseň, ^Akdyž slyší jeho pí^D7seň: ^D7+

^GPoplujem ^D7spolu tam dolů tou peřejí,
snad se tvé ^Gsrdéčko té dálky nebojí,
tam v záto^D7čině je naše chajda malá,
^Gskrytá před světem, ^Ajak sis přá^D7la,

^Gpohádku ^D7lesů přenesu do tvých očí
a svět se ^Gs námi v té samotě zatočí,
řeka nám ^Cpíseň ^Cmibude ^Ghrát,
že tebe, ^D7děvčátko, stále mám ^Grád.^D7

Řeka ^G7nám ^Cpíseň ^Cmibude ^Ghrát,
že tebe, ^D7děvčátko, stále mám ^Grád.

Měsíc, hvězdy na nebi jasně vzplály,
proud jen šeptal, když před svou chatou stáli,
šťasten byl ve své touze, tiskl, líbal ji dlouze,
pak jí zpíval píseň, kterou rád míval:

Ref.