Noc královny Kristýny

1. Ty, ^Emico svou věčnou ^F#samotu ^Fslzama zapí^Emijíš
je málo lásky^F# na světě a ^Fžebrat ^F#neu - ^H7míš
ty ^Amipatříš ^Am7k těm co ^Emituhle noc se na ^Amipouť se ^Bdimvydaj^H7í
je ^Emijejich noc těch ^F#lidí noc co ^Flásku hled^Emiají

2. Až večer padne do polí zaslechnou zvonů hlas
je bílá tma a bílá zem a divnej, divnej čas
jen vítr houfu poutníků na cestu vyhrává
tu noc královna Kristýna svý děti svolává

R: ^DZvon už ^Emivolá ^Dsníh lampu zhasí^Eminá
^Cz dálky ^Emivolá ^Amikrál^Bdimovna ^H7Kristý^Emina.

3. Tak táhnou kolem mýho domu slepý poutníci
jdou do tmy kolem mýho domu bílou vánicí
jdou za štěstím a za láskou jak zvony v dálce zvou
a vítr jejich stopy kryje dekou mrazivou

4. Až tma se bleskem roztrhne a vítr půjde spát
uvidí zámek ledovej nad oblakama stát
v tý chvíli první z poutníků uslyší z nebe smích
teď leží tiše u cesty a v očích mají sníh

R:

5. Noc kouzel plná zázraků se k ránu naklání
už došli tam kam lákalo je zvonů volání
jak z hloubi domu na večer, když dítě usíná
směje se tiše tichounce královna Kristýna

6. Šla kolem mýho domu řada slepejch poutníků
snad před rokem snad před chvílí jsem vzala za kliku
Je noc královny Kristýny, už slyším zvony znít
Volá královna Kristýna, já taky musím jít.

R: