Neodolatelná

^EmiZ bůhvíjakého popu^Amidu ^Dšel jsem si půjčit Hamle^Gta^H7.
Knihovník byl však popleta a dal mi knihu osudu.
^EmiA mně teď brada pokl^Amiesá, ^Dv té knize stojí psáno ^Gjen
^Cjediné ze všech ženských jmen a ^Emipod ním ^Emiznámá adresa.
Kdepak je, krutá nebesa, ta vaše podatelna?
Chci ^H7podat odvo^Hlání! Proč má ^Emibýt tato paní tak ^H7neodo^Emilatelná...

Honem jsem koupil talisman od stoletého cikána
přesto jsem nespal do rána to jméno řvala hejna vran.
Úsvit jej čmáral po stěnách... marně jsem kreslil křídou kruh
Posedl mě příliš mocný duch, a mými ústy sténal: ach...
Z hotelu je loď na vlnách, a z římsy kazatelna,
z níž slyším přikázání: pro tebe tato paní je neodolatelná.

Utek jsem na vlak do světa a v kupé našel aspoň tmu.
Kola však mlela do rytmu ej ta-ta, pro-tě-je-jen-ta.
Potom ten rychlík zastavil a rovnou v naší ulici
vysed jsem, s velkou kyticí, protáhnout údy na pár chvil
a tu mé zcela ohlušil hluk nepochopitelna
mé tiché zaklepání a šepot: Moje paní, jsi neodolatelná.