Na hotelu v Olomouci

^{H7 Emi}V půlce ledna, ve tmé ^Dtmoucí
^Hmina hotelu v ^AOlomouci.
^{H7 Emi}Kdo jste pane? Šátrám ^Hmidlaní...
řekla bych, že ^DMastroian^Ani.
^{H7 Emi}Ten je ale mrtvej ^Dpřece.
^HmiLeží v zemi, a ne ^Av dece,
^Emipod níž slyším srdce ^Gtlouci
na hotelu ^Dv Olomou^Aci.

Mezihra - jako sloka

^{H7 Emi D Hmi A
H7 Emi Hmi D A
H7 Emi D Hmi A
Emi G D A}

Má dlaň je jak pytlák v lese,
tlukot srdce zrychluje se.
Nejste starší ročník, ba ne,
rty však máte rozpukané...
Moře smutku je holt slané.
Chyťte se mne, chyťte, pane!
Jsem to stéblo pro tonoucí
na hotelu v Olomouci.

Chytil jste mě v smyčce hada.
Ale kdo jsem? Zkuste hádat.
No, to sotva uhádnete.
Budu totiž vším, čím chcete.
Krásnou, blbou, útlou, tučnou,
oněmělou, či tak hlučnou
až si zacpou uši brouci
na hotelu v Olomouci.

Posun o tón výš

^{C#7 F#mi E C#mi H
C#7 F#mi C#mi E H
C#7 F#mi E C#mi H
F#mi A E H}

^{C#7 F#mi}Ztěžka dýchám. Byls jak ^Ezvíře.
^C#miA teď spíš. Jsi se vším ^Hsmířen.
^{C#7 F#mi}Do ruky si boty ^C#miberu...
Než ti zmizím ^Ev raním še^Hru,
^{C#7 F#mi}políbím tě. To se ^Emůže.
^C#miLíbám přece svého ^Hmuže.
^F#miVšak víš - změna neu^Ablíži.
Příští pátek ^Ev Kroměří^Hži.