GCelé to naše dnešní Amipokolen
GVstříc
kráčí rozkladu a Amihnilobě.
GMužů již v Emikrásném
Hmislova smyslu není
Jak Gpozoruju to sám
Cna sobě.
Já nemám vůle ani energi
Užitečného cosi začíti.
Mé štěstí,
že má matka ještě žije
Jinak bych musel hladem zemříti.
Už jako kdysi není taky žena
Vtělená oddanost a pokora.
Vášnivě v těla mužů vysílená.z
Zatíná kruté spáry netvora.
Ba, probouzí se divou vehemencí
Žen síla někdy ladem ležící
"Jsme udoláni ženskou konkurencí
Chraňte nás!" hořekují sklepníci.
Nynější žena, co já v klidu tučním
V oborech věd a práce působí.
Co naplat! Učím se teď pracím ručním
Vyšívat, vařit a mýt nádobí.
Choť poslušný a věrný budu. Škoda
Že muž dnes přec jen rodit
nemůže
Doufám však, že i to se časem poddá.
Ach, vemte si mne,
slečno, za muže...