Dobrý lidi

^{D A G D}

^D1.Kolikrát už v prostřed ^Apouště, ^Gbez šatů jsem nahý^D stál.
^DČekal na cvaknutí ^Aspoustě, zrazen ^Gtěmi, jež jsem milov^Hmial.
^Apak můj ^Dsus2nářek, pravda ^Emiutne, již tak ^Hmitěžce sem si vyslou^Ažil.
Že ^Dbez lásky jsem jenom^A smutnej, ^Gale bez přátel bych ^Dnepřežil.
Že ^Hmibez lásky jsem jenom^Emi smutnej, ^Gale bez přátel bych ^Dnepřežil.

2. Kolikrát se všechno zvrtlo, že vší mé práce, zbyl jenom prach.
Ostří o hrdlo škrtlo, a o život sem měla strach.
I když ta pravda, trpce chutná a málem mě i zabila.
Vím že bez lásky sem jenom smutná ale bez přátel bych už nežila.
Bez lásky sem jenom smutná ale bez přátel bych už nežila.

R1: ^HmiJsou, ^Emijsou, ^Dna světě i dobrý ^Alidi.
^HmiJsou,^Emi jsou, maj pevne^Dj pohled a ^Aruky stisk.
^HmiJsou^Emi jen, ^Dskromný tak míň ^Aje vidíš.
Ty nikdy ^Dnetancujou, ^Ajak si někdo ^Dpísk.

3. Kolikrát nahoru dolu, půjdem nikdo nevíme.
Od mozolu, do mozolu, získáme a ztratíme.
Až zas život bude hutnej, kéž by přítel mi zas vyložil.
Že bez lásky je člověk jen smutnej ale bez přátel by nepřežil.
Bez lásky je člověk jen smutnej ale bez přátel by nepřežil.

R2: Jsou, jsou, v týhle zemi i dobrý lidi.
Jsou, jsou, maj pevnej pohled i ruky stisk.
Jsou jen skromný, tak míň je vidíš.
Ty nikdy netancujou, jak si někdo písk.

Až zas život bude hutnej, kéž by přítel mi zas vyložil.
Že bez lásky je člověk jen smutnej ale bez přátel by nepřežil.
Bez lásky je člověk jen smutnej ale bez přátel by nepřežil.

R2 ....