1. Těch Estrašnejch vlaků, G#mico se ženou >E7kolejí
tvejch Asnů,
těch Amiasi už se Enezbavíš
F#7do posledních H7dnů,
a Ehvězdy
žhavejch G#miuhlíků ti E7nikdy nedaj' Aspát,
tvá Amidráha míří Ek tunelu Fmaj7/5-a
tunel, ten má Ehlad.
2. Už kolikrát ses mašinfíry zkusil na to ptát,
kdo nechal
roky nejhezčí do vozů nakládat,
proč vlaky, co si každou noc pod
voknem laděj' hlas,
spolyká díra kamenná, tunel jménem Čas.
3. Co všechno vlaky vodvezly, to jenom pán Bůh ví,
tvý starý
lásky, mladej hlas a slova bláhový,
a po kolejích zmizela a padla
za ní klec,
co bez tebe žít nechtěla a žila nakonec.
4.
A zvonky nočních nádraží a vítr na tratích
a honky-tonky piána a
uplakaný smích
a písničky a šťastný míle na tulácký pas
už
spolkla díra kamenná, tunel jménem Čas.
5. Než poslední vlak
odjede, a to už bude zlý,
snad ňákej minér šikovnej ten tunel
zavalí
a veksl zpátky přehodí v té chvíli akorát,
i kapela se
probudí a začne zase hrát.
6. Vlak v nula-nula-dvacetpět
bude ten poslední,
minér svou práci nestačí dřív, než se rozední,
ten konec moh' bejt veselej, jen nemít tenhle kaz,
tu černou díru
kamennou, tunel jménem Čas.