Tonka

1. Tak ^Cpojďte, kluci a holky, blíž, ^Fať je nás tu ^Cvíc,
pojďte sem, kdo bude dál, ten ^D7neuslyší ^Gnic,
^Ctu podivnou historku vo Tonce a ^Fvo jednom pánov^Ci,
kdo nebude poslouchat do konce, ten ^Gse nic nedov^Cí.

R: Proboha, ^CTonka, jo, to je kus ^Fzlatem kovan^Cej,
vostrej jazyk a vostrej nůž má v ^D7botě schovan^Gej,
^Cjednu nohu má dubovou a ^Fdruhou dřevěn^Cou
a když se šuntá po štatlu, ^Gvrže jí v kolen^Cou.

2. Sype si to takhle Tonka ulicí a vrazí do chlápka,
co má tak trochu pod čepicí a plave jak kocábka,
říká jí:"Pardon, madame, asi jsem do vás trop,
a jestli se náhodou neznáme, tak já jsem ňákej Bob."

R:

3. Chod^Cili spolu až do ^Frána lipovou alej^Cí
a potom si Bob začal stěžovat:"M^D7ě nohy ^Gbolejí,"
^C"a já je mám zase jak dřevěný," ^Fjo, Tonka^C vodpoví
a rukou zaťuká lehounce na ^Gdřevo ^Cdubový.

4. Bob, ten byl z fleku střízlivej a kouká na nohu,
a že to byl chlápek jízlivej, řek':"Já vám pomohu,"
a Tonka, ta se ani nehejbá a kouká jako šus,
a jak se Bob k tý noze vohejbá, vytáhne ten svůj brus.

5. ^CKdyž viděl Bob ten hroznej knajf,^F dal ruce ^Cnad hlavu
a stojí a je z toho celej štajf,^D7 Tonka ^Gmá zábavu,
^Ca potom se najednou začne smát ^Fa tiše ^Cřekne jí:
"Račte se, madame, podívat, ^Gkdepak to ^Cstojejí!"

^C6. A potom se tiše votočí ^Fa klidně ^Cvodchází
a ruce má v kapsách a píská si ^D7a nic mu ^Gneschází,
^Ca Tonka, ta se za ním vožene^F a leží ^Cna zemi
a vidí dvě nohy dřevěný v ^Gkanále vraž^Cený.

7. Tahala nohy ze všech sil z tý díry v kanále
a přitom se celá zpotila a měla namále,
a najednou se vám položí a už nedýchá,
jenom ta poslední nadávka zazněla do ticha.

Ref.Proboha, Tonka, to byl kus a už je pod hroudou,
já vám zpívám tohle blues a roky zatím jdou.
Měla vám funus fajnovej a rakev na míru,
Bob má z tý nohy dřevěný nohu u klavíru.