Mám radost

^{C Emi Ami G7 C Emi Ami G7}

1. Vánek ^Dmizlaté klasy ^G7hladí
a z ^Dmidálky září ^G7bílé šaty ^Csvatební,^EmiAmiG7
mák s ^Dmimodrou chrpou ^G7ladí
^Dmia já na cestě ^G7dříve plné ^Ckamení.^EmiAmiG7
Sám v ^Cúdivu si ^Emišeptám:
Tak ^Ctudy jsem ^Emichodíval každý ^Dmiden.^Dmaj7Dmi7G7
a ^Dmipak se nahlas ^G7zeptám, jak ^Dmitenkrát zase ^G7breptám:
"Mám ^Dmiradost, že jsem ^G7zůstal jaký ^Cjsem." ^EmiAmiG7

2. Vždyť já vím, jak sláva voní,
kdy slunce chodí spát a hvězdy vstávají.
Jak cinká postroj koní
a za letní noci zdi domů sálají.
Žár měmí barvu slívám
a když mráz začne kouzlit do oken,
sníh pláň polí odívá, a tak se kolem dívám,
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.

3. Nespěchám jak se sluší
a proč taky, když chci se dobře podívat
na krásu, která vzruší
a pak si o ní třeba s dětmi povídat.
Objevit kytku v lomu
prásknout sebou pod na holou zem.
Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.

Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.
Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.