Kytky stále ještě voní

^CMám blízko do lesů a ^Dmido strání,
^Emido trávy, ^Dmikde večer ^G7sestra rosa ^Cbrečí,
Na starou boudu slunce ^Dmizaklepe
a ^Emivypráví, ^Dmiproč léto ^G7každoročně ^Ckončí.

Zavřu svý oči na petlici
a nestojím o žádný fráze, hloupý řeči,
koukám, děti trhají kytici
do sklenice, za které jsi včera pil sám.

R: ^CKytky stále ^Amiještě voní, ^Dmi7bílé mraky - stáda ^G7koní
^Cbrodí se modrou oblo^Fmaj7hou,
^Emizavři oči na petlici, ^Dmiholka zapálí ti svíci
^Emia cigaretu fajno^Fvou. ^{Cmaj7 Fmaj7 Cmaj F G7}

Když mozek v mojí hlavě rezaví,
tak udělám z okna dveře, utíkám ven,
ve chvíli se tahle nemoc zastaví
a nastaví mi svoji nohu za týden.

Mám blízko do kopců a do nebe,
tam nezebe, tam večer sestra rosa brečí,
když slunce na mou hlavu zabuší,
tak netuší, že nerad býváš v létě sám.

R: