Jarní tání

1. ^AmiKdyž první tání ^Dmicesty sněhu ^Czkříží
^Fa nad ^Dmiledem se ^Evoda ^Amiobjeví,
voňavá ^Amizem se ^Dmisněhem tiše ^Cplíží,
^Ftak nějak ^Dmilíp si ^Ebalím, proč, ^Amibůhví.

R: Přišel čas ^Fslunce, zrození a ^Ctratí,
na kterejch ^Fpotkáš kluky ze všech ^Cstra^En,
[: Hubenej ^AmiJoe, Čára, Ušoun se ti ^Dmivrátí,
oživne ^Fkemp, ^Ejaro, vítej ^Amik nám. :]

2. ^AmiKdo ví, jak voní ^Dmizemě, když se ^Cbudí,
^Fpocit mám ^Dmivždy, jak ^Ezrodil by ^Amise sám,
^Amijaro je lék na ^Dmiřeči, co nás ^Cnudí,
^Fna lidi, ^Dmico chtěj' ^Ezkazit život^Ami nám.

R:

3. ^AmiZmrznout by měla, ^Dmikéž by se to ^Cstalo,
^Fsrdce těch ^Dmipánů, ^Eco je jim ^Amivše fuk,
^Amipak bych měl naději, ^Dmiže i příští ^Cjaro
^Fbude má ^Dmizemě ^Ezdravá jako^Ami buk.

R: + oživne ^Fkemp, ^Ejaro, vítej ^Amik nám... ^Ami ... ^A