(Tříkilovej) diblík

1. Já ^Czpívám píseň pro ty co ^G7jako já jsou nesmě^Clí, ^C7
s ^Fbasou stávám v koutku a málokdy jsem vese^Clý ^C7
Za ^Fsvůj nástroj léta skrývám převážnou část pohla^Cví,
ukázat ho ženským, ^G7bylo by prý nezdra^Cvý

2. Už v kojeneckým věku já mívával s ním potíže,
každý o mě říkal, snad se z toho vylíže
Kočárek už stěží snášel nadměrný to závaží,
a v jeslích jsem pak zjistil, že mi v chůzi překáží

3. Pak přišlo šesté léto, já nastoupil jsem do školy,
nejraději psával jsem domácí úkoly
Lavice mi těsná byla, neměl jsem ji proto rád
a v tělocvičně občas spolužák mi na něj šláp

4. V sedmnácti letech já navštívil jsem lékaře,
byl to správnej řezník, ten se s ničím nepáře
Vzal do ruky ostrej křivák, půlka mi prý zůstane,
a hradecký muzeum tu druhou půlku dostane

5. Tak vám tedy říkám, je mi lepší, věřte mi,
člověku je dobře, když netahá ho po zemi
Člověku je dobře, když kalhoty ho netlačí,
tříkilovej diblík úplně mi postačí